Moje Mona Lisa

13.04.2017

Víte, co podle mě mají společného Sherlock Holmes a Mona Lisa? Ne? Většina lidí od jejich autorů zná jen jedno dílo. Fakt. Dělal jsem si statistiku. :)

Díla tak trochu zastínila ostatní tvorbu svých autorů. Rozdíl je v tom, že Artur Conan Doyle geniálního detektiva nenáviděl a Leonardo da Vinci tu ženskou musel milovat. Jenže mezi láskou a nenávistí prý existuje jen velmi křehká hranice...

Žebřík (2015) je můj masterpiece. Majstrštyk. Mám to dílo rád. Na výstavě pod ním byl popisek, že je moje nejoblíbenější. Má skvělý světlo. Na velkých formátech si vás hned ochočí a vtáhne do lůna přírody. Moje Mona Lisa. :)

Ale co ta hranice mezi láskou a nenávistí? Prý se jí říká Řeka šílenců. A je děsně lepkavá. Už pár dní se potácím na jejím břehu. Tak mě nenechte namočit a mrkněte i na jiné instalace. :))

Lidi by si měli dávat bacha na to, co si přejí. Kupříkladu já si přál, aby se moje dílo prodávalo. Jedno mexické přísloví však praví: "Jestli chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech." A já na něj zapomněl. Stejně je to zapeklité s těmi přáními. Modlíte se k Bohu a máte pocit, že vám ta přání plní Ďábel.

Nerad bych si na začátku kariéry stvořil Nemesis. Bohyni pomsty. Nepřekonané dílo. Trest za pýchu. Kamínek v botě. K.O. kotě. Něco, co zároveň milujete i nenávidíte? Jde to vůbec? Mám strach, že jo. Žebřík je toho příkladem. Proč? 

Na výstavě jsem prodal pár kousků, ale od té doby chtějí lidé nejvíc právě tenhle Žebřík do nebe. Začíná mě to děsit. Nechci zůstat umělcem jednoho díla. Nechci, aby se mi Mona Lisa proměnila v Sherlocka Holmese. :))

Proto si tento rok přeji vytvořit další dvě Mony Lisy. Nebo alespoň Dámu s hranostajem a Poslední večeři.